STRØMSBORG, Linn. Sarka, sakra, sakra. Praha: Vyšehrad, 2026. ISBN 978-80-267-3471-0.
Celý život dělala všechno správně. A teď toho má dost! Vtipně, zranitelně, nesmlouvavě o důležitém tématu: roli ženy v dnešní společnosti. Britt odjakživa plnila něčí očekávání - pečovala, uklízela, držela rodinu pohromadě. Byla rozumná, tichá, zodpovědná. Až nakonec jednou ráno pohár trpělivosti přeteče a ona všechny seřve. Manžela. Dceru. Kamarády. I když její kamarádi to vlastně nejsou. A lituje akorát toho, že to neudělala už dávno. Co když už nechce být tou, kterou všichni pořád potřebují? Co když její život nikdy nebyl doopravdy její? A kolik toho musí zbořit, aby mohla začít znovu? (nakladatelská anotace)
Knihovnici zaujalo:
s. 55
„.Musím se vrátit. Jenže návratu se bojím. Jsem ale ten typ, co se vrátí. Ne ten, co odejde. Jsem ta, co zůstane.“
Komentář paní knihovnice: Jaký typ jste Vy? Ten, co se vrátí? Nebo ten, co odejde?
s. 138
„Každý pocit po nějaké době přejde nebo se změní v jiný.
Po pláči přichází úleva.
Po křiku přichází klid.
Ale po záchvatu vzteku? Po něm přichází stud..."
Komentář paní knihovnice: Máte to také tak? Respektive úlevu po pláči pocítil jistě káždý z nás, vyčištění vzduchu po hádce plné křiku jistě také. Vzteku se většinou snažíme zabránit, ale když se nám to nepovede, tak pak máme pocit, že se před svědky výbuchu již nebudeme moct ještě někdy ukázat...
s. 162
„Chci působit jako někdo, kdo si poradí, kdo nepotřebuje útěchu ani pomoc, ale v posledních letech jsem možná pomoc potřebovala a neuměla si o ni říct.“
Komentář paní knihovnice: Nebojme se říci si o pomoc, nemusíme vždy a vše zvládat sami...
Olga Třísková
