DVOŘÁKOVÁ, Petra. Zahrada. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1348-2.

Hlavní hrdina se vrací do domu svých prarodičů. Trpí syndromem vyhoření, pocitem zklamání a frustrací ze svého života. Doufá, že právě zde najde cestu, jak dál naložit se svým životem. Stará neobývaná vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra. Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací do domu svého dětství ve chvíli životního zlomu. Po zpackané církevní „kariéře“ hodlá začít znova, poprvé sám za sebe. Snad s trochou naděje, ale především s pocitem vyhoření a cizoty vůči všemu a všem. Jediným útočištěm se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V samotě mezi stromy, keři a květinami se pokouší vtisknout svému životu ještě nějaký smysl. (nakladatelská anotace)

KNIHOVNICI ZAUJALO:

Zahrada Petry Dvořákové nemá růžovou obálku pro nic za nic. Kdo očekává příběh, který pohladí, bude zklamán, ale ten, kdo očekává silný příběh, který ho zvedne ze židle a donutí se zamyslet, zklamán nebude.
 

Komentář paní knihovnice: 

A proč je obálka zrovna růžová vám neprozradíme, ale po přečtení si o tom s námi můžete popovídat....heslo: růžová zahrada

s. 185

„Oba (Jaroslav a doktor) jen tak koukáme před sebe a mně dochází, že doktor jediný mě celou tu dobu viděl. S tím vším, kým doopravdy jsem. „Lidi umí být svině, něco o tom vím,“ pokývá hlavou a dívá se upřeně do zahrady. Napadne mě, že i on možná právě teď vidí Boha.
Až když jsem se všeho vzdal, dostal jsem úplně všechno. Co jsem stanul na hoře zvaní Nic, shledávám, že mi nic nechybí, pomyslím si.“