Hrdinka románu vyrůstá v Teheránu osmdesátých let a už jako šestiletá si uvědomuje, že jí postoj země vůči postavení žen a rozmáhající se náboženský fanatismus nevyhovuje. Rebelsky protestuje proti nošení šátků a zahalování a nechápe, proč by měla nesvobodně vyrůstat pod knutou mužů vousáčů a žen vran, samozvaných strážců morálky určujících svazující pravidla, která ženu předurčují k poddanství. Její rodina uvažuje též volnomyšlenkářským způsobem a odcházejí proto společně žít do Paříže, kde očekávají svobodu. Tato svoboda ale nakonec přesto není taková, jak si mladinká Abnousse představovala. Náročnější společensko-kritické téma autorka pojala s nadhledem, využila vlastní životní zkušenosti a předává tak svůj nevšední osobní pohled na komplikované politické a společenské dění jak v rodném Íránu, tak ve Francii, své nové vlasti. (nakladatelská anotace)

„Co dělat, když se vám minulost lepí na paty? Kdybyste ji zkusili odtrhnout, riskujete, že odtrhnete i kus vlastní kůže."

Komentář paní knihovnice: I když bychom nejraději některé události ze svého života skutečně vymazali, nedělejme to. Bylo by škoda utrhnout část své vlastní kůže...

s. 105

„Kniha jako předmět, psaní jako činnost a trpělivost číst se stanou mými zbraněmi.“

Komentář paní knihovnice: Na souboj s nepřítelem je třeba se patřičně vyzbrojit, ideálně vhodnými slovy. Kéž by všechny války světa proběhly pouze jako výměna slov...

s. 260

„Příčinou všeho byla nevědomost. Nevědomost rozdmýchává oheň sváru, nevědomost je surovina vousáčů. Nevědomost svádí z cesty, představuje nebezpečí, zabíjí. Nevědomostí jen omlouváme to, že rozdáváme další rány, že se otáčíme k bližnímu zády a zůstáváme uvěznění ve snadných jistotách.“

Komentář paní knihovnice: Nevědomost = metla lidstva

 s. 271

„Dokud budou lidi číst, dokud se budou snažit pozvednout mysl nad sebe samotné, třeba jen nepatrně, tak budou existovat lidé s představivostí schopní svrhnout tyrana.“

Komentář paní knihovnice: Lidé, čtěte!

Olga Třísková