LOUIS, Édouard. Jak se stát jiným. Praha: Paseka, 2023. ISBN 978-80-7637-363-1.

Může se člověk neustále měnit, aniž by ztratil sám sebe? Ještě mu nebylo třicet, přesto za sebou má několik životů. Zažil dětství v extrémní chudobě, stud za vlastní původ i za sexuální orientaci. Utekl z vesnice do města, kde se už jako náctiletý na gymnáziu snaží co nejvíc vzdálit svým kořenům. Novou identitu touží najít i později na univerzitách v Amiensu a Paříži. Jako spisovatel zažívá nevídaný úspěch, těší se zájmu médií, neustále cestuje a vypráví o svém životě. Pozornost a uznání jsou zpočátku návykové, vždyť přesně o tomhle snil. Jenže postupně se dostavuje únava a znechucení vlastním životem, nejraději by od všeho znovu utekl a pokračoval v nekonečném přetváření sebe sama.
Hluboce osobní a dojemný román je největším dílem literární hvězdy od vydání Skoncovat s Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako pozoruhodný návrat autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe. (nakladatelská anotace)

KNIHOVNICI ZAUJALO:

Už jsem to vyprávěl, dokonce vícekrát: na základní škole i na vesnici jsem většinu času trávil sám, protože si nikdo nechtěl hrát s dítětem považovaným za buznu. Na druhém stupni jsem se o přestávkách nazdařbůh potloukal po školním dvoře. Občas se mi podařilo na chvíli připojit k nějaké skupince, ale cítil jsem, že je moje přítomnost tíží. Vzpomínám si, jak jsem celou přestávku předstíral, že něco hledám v batohu nebo ve skřínce, aby to před ostatními vypadalo, že mám něco na práci, a jen proto jsem sám, aby si mysleli, že kdybych chtěl, mohl bych být s lidmi. Jenže postupem času se ta hra komplikovala. Nemohl jsem prohledávat aktovku nebo skříňku každý den po celý rok, tomu by nikdo neuvěřil. A tak jsem začal každou přestávku – pokud jsem nenašel jiný způsob, jak se zaměstnat – chodit do školní knihovny. Pochopil jsem, že tam můžu trávit čas, knihovna byla skoro vždy prázdná, posadil jsem se někam s knihou, kterou jsem nečetl, ale mohl jsem předstírat, že ji čtu, a trávit tam veškerý svůj čas a přitom nepůsobit odstrčeně. (s. 88-89)