Generační román korejské autorky vypráví spletitý příběh 20. století. Hrdinkou je žena, která je velmi hlasitou zastánkyní feminismu, a to hlavně na základě osobních prožitků. Hrdinka historického románu Sim Sison přijde za korejské války (1950-1953) o rodinu a podaří se jí utéct do Spojených států. Tam je ale zneužita německým malířem a po mnoha peripetiích se vrací na rozdělený poloostrov. Život zasvětí vzdělávání a ženskému aktivismu. Zanechá po sobě rozvětvenou rodinu a neobvyklé přání - aby po její smrti potomci nepořádali tradiční česa, konfuciánský obřad k uctění předků. Nejstarší dcera se však po deseti letech od Sisoniny smrti rozhodne svolat celou rodinu na Havaj, kde Sison kdysi krátce pobývala, aby jí obřad vystrojila. Sison představuje zástupkyni poválečné generace korejských žen, které volily riskantní cestu ze země rozvrácené válkou - emigraci na vlastní pěst. Jejich životní zkušenost byla často v rozporu s tradiční morálkou, a to jim následně ztěžovalo návrat do společnosti. (nakladatelská anotace)

„Místo toho, aby každý den přepečlivě zkoumala každičký kousek těla dítěte, co jí málem umřelo, raději svůj zrak směrovala ke knihám. Nic jiného jí nepomáhalo získávat optimismus, soustředit se na přítomnost a nemyslet jen sama na sebe...“

Komentář paní knihovnice: Tento citát potvrzuje tvrzení z odborných knih, že čtení knih nám pomáhá rozvíjet svého ducha do více stran, čtenáři jsou více empatičtí, nezahledění sami do sebe...

s. 85

„Milovníky umění často bývají lidé žijící v nejistotě, kteří mají problém se přizpůsobit se světu, který je obklopuje.“

Komentář paní knihovnice: Nikdy mne nenapadlo, že má láska k výtvarnému umění je následkem mé nepřizpůsobivosti k okolnímu světu, i když se tak kolem sebe rozhlédnu...možná je opravdu svět umění únikem před okolním zmarem.

s. 158

„Já věřím, že jsou na světě dva druhy lidí. Ti, co si pamatují chyby ostatních a ti, co si pamatují hlavně chyby svoje. Ti druzí jsou mnohem lepší...“

Komentář paní knihovnice: Do které skupiny patříte vy? Co se vám honí v hlavě, když nemůžete spát? Také přemýšlíte nad svými chybami a hlavně nad tím, jak je napravit?

s. 231

„Láska není jako kamínek, co se jen občas zachvěje na místě. Je jako chléb, musí se každý den znovu zadělat.“

Komentář paní knihovnice: Citát, který sama autorka citovala z knihy Ursuly K. Le Guinové Smrtonosné sny, nemůžeme zapomenout ocitovat i my.