MITCHELL, David. Třináct měsíců. Praha: BB/art, 2007. ISBN 978-80-7381-196-9.

Autorovo venkovské retro z časů prvních lásek, vinylů a videoher v maringotkách, kdy se všechno zdálo daleko větší, je především subtilním a působivým portrétem dospívání, na jehož prožitku nic nezmění ani válka o Falklandy. Na počátku románu, který se odehrává v době od ledna 1982 do ledna 1983, hrdina zničí nenahraditelné hodinky po dědečkovi, a spouští tím řetězec událostí, v němž autor opět předvede mistrné spředení zápletky. Ze soukromých bitev oněch třinácti měsíců, které jsou pro jeho rodinu tak významné, vychází Jason zralejší i zrazenější. Určitě však s kouzelnými pocity umělce v jinošském věku, o jakých psali už James Joyce nebo Alain Fournier, poněvadž David Mitchell ani v klasičtější poloze nezůstal nic dlužen invenci nejtalentovanějšího anglického prozaika své generace. (nakladatelská anotace)

KNIHOVNICI ZAUJALO:

Svět je ředitel školy, který pracuje na vašich nedostatcích. Nemyslím tím nějakým tajemným nebo ježíšovským způsobem. Spíš tak, že zakopáváte o neviditelný schod pořád dokola a dokola, dokud vám to konečně nedocvakne: „Dávej bacha na ten schod!“ Všechno, co je na nás v nepořádku, když jsme moc sobečtí nebo moc anopane, nepane, jakříkátepane nebo bůhvíco ostatního, jsou to neviditelné schody. Buď nesete nadosmrti následky toho, že si nevšímáte své chyby, nebo si jí jednoho dne všimnete a napravíte ji. Největší fór je, že jakmile konečně stoupnete na tenhle neviditelný schod a pomyslíte si: „Hele, život nakonec není jen taková halda sraček.“ Najednou jau! Letíte po hlavě po celém neviditelném schodišti.
Vždycky se najdou další schody…