Ještě svítilo slunce, když jsme se vlahým podvečerem ubíraly do knihovny. Čeká nás dnes něco radostného podobajícího se rozkvetlé magnólii před vchodem do budovy, nebo bude dnešní setkání předzvěstí zítřejšího čarodějnického rituálu? Či snad nedělního prvního máje?
Ano, každá naše schůzka má své rituály. Máme svá místa, svoji kávu nebo čaj, svoji knihu… I tentokrát jsme si je představily a pak jsme se pustily do čtení. Olinka nám dala za úkol vytipovat si při čtení stránku, která se nám zdá být zajímavá. Nevěděly jsme, jaký úkol nás čeká tentokrát, a byly jsme opravdu mile překvapené, když jsme dostaly za úkol většinu slov na stránce začernit tak, aby nám zbyl zajímavý, smysluplný text. Tuto aktivitu jsem neznala a velice se mi zalíbila. Člověk nikdy dopředu neodhadne, jak se mu práce zdaří, zpočátku uvažujete o tom, že to snad ani nedáte dohromady, ale pak se pravidelně obdivujeme tomu, jak si každá z nás poradila a jaká pěkná dílka vznikla. Začerněné stránky! Napadlo by vás, že když něco přeškrtáte, začerníte, necháte zmizet, může se zrodit něco úplně nového, svěžího?
A protože jsme byly naladěné tvořit, složily jsme každá ještě svoji „týdenní báseň“. S nápadem přišla Olinka a myslím, že jsme všechny nejdříve pomyslely na to, že to bude asi pěkný nezdar, že tohle v našich silách není. Ó, jak jsme se mýlily! A při společném čtení bavily!
A jako vždy v poslední době jsme opět přetáhly večerku. V ulici podél kostela zářila světla pouličních lamp, byl klidný vlahý večer. Jen slunce už šlo do hajan. A my jsme ho následovaly.
Ingrid Mendlíková
