V knihovně se děly věci…

Už jste se někdy ocitli v situaci, že jste se při čtení knihy ztotožnili alespoň na chvíli s některou z postav a stali se její součástí? Určitě ten pocit mnozí znáte. A my jsme se jimi na jeden večer dokonce staly. My, tedy členky čtenářského klubu pro dospělé. V předvečer svátku 17. listopadu jsme se sešly v místní knihovně. Každá z nás se na pár hodin stala jednou z postav detektivního románu Agaty Christie Deset malých černoušků. Abychom dosáhly co největší autenticity, připravily jsme si kostýmy, z jedné místnosti vznikla improvizovaná jídelna, v níž se část děje odehrává. A pak už jsme se všichni představili ostatním návštěvníkům Černochova ostrova. Deset lidí s pochybnou minulostí se navzájem nezná. Sedm mužů, tři ženy. Co je spojuje? Kdo je tajemný hostitel, který je na ostrov pozval? A pak začnou jeden po druhém umírat. Násilnou smrtí…
Hra začíná. Indicie k odhalení smrti všech deseti postav, deseti návštěvníků jediného penzionu na zcela opuštěném ostrově, jsme získaly několika způsoby. Částečně nám posloužila rozhlasová nahrávka s úžasným výkonem Vladimíra Čecha, k získání dílčích indicií nám posloužil pracovní list s návodnými otázkami i říkanka v textu knihy několikrát zmiňovaná, velký podíl na odhalení pravdy měly také ukázky z dvoudílného britského filmu z roku 2015 Až tam nezbyl žádný. Noční ztemnělá knihovna stojící na téměř opuštěném místě, skomírající plamínek svíčky, zlověstné ticho, za okny se míhají holé větve   stromů, jen v dálce lze zahlédnou sem tam chabé světýlko… Kdo je vrahem? Je dozajista mezi námi…
Děkujeme, Olinko, za skvěle připravený večer, za vykouzlení atmosféry konce třicátých let minulého století, za to, že jsme se na chvíli přenesly do děje knihy, za to, že jsme se mohly bát…

Ingrid Mendlíková